Zapomenutí homosexuálové

Homosexuálně založené ženy to mají často ještě težší, než gayové, protože jejich diskriminace je mnohdy vícenásobná. Na jedné straně jsou diskriminovány jako ženy, na straně druhé jako lesbičky. Ženy vydělávají v průměru méně, než jejich mužští kolegové. Stále ještě se střetávají s množstvím překážek, které jim brání v jejich pracovní kariéře. Ve vysokých pozicích najdeme ženy jen zřítka. Často se musí starat dohromady o děti, domácnost a zaměstnání a společnost jim při tom neposkytuje žádnou finanční ani morální pomoc.

Po staletí byly ženy vyloučeny ze společenského a politického života (v Rakousku se např. ženám dostalo volebního práva až v r. 1918), musely pouze reprezentovat své mužské protějšky, být krásné a sloužit svému muži nebo se výlučně starat o děti a domácnost. V některých zemích se tato situace do dnešního dne nezměnila. Mnohé ženy nesmí samy určovat svůj život. Rozhodují za ně otcové, manželé, bratři nebo synové.

Ve společnosti, které dominují muži, jsou lesbické ženy na ještě zapomenutějším místě. V nejlepším případě se o nich hovoří jako o “mužatkách” a jejich ženskost jim není přiznávána. Běžným předsudkem je např. to, že ve skutečnosti by tyto ženy chtěly být muži. Podobná představa platí často o gayích.