Kdy je muž mužem?

Mnoho předsudků vůči homosexuálním mužům a ženám vyplývá ze zastaralých představ. Je nám předepisováno, jaký by měl být “správný” muž a “správná” žena. Rodina, média a společnost vyrábí vzory rolí: chlapci nepláčí, děvčata si nehrají s autíčky, chlapci si nehrají s panenkami, děvčata se nemohou vyučit automechaničkou, muži neukazují otevřeně své city, ženy neumí zaparkovat auto. Často slýcháváme: “To pořádný chlap nedělá” nebo “chovej se jako dobře vychovaná dáma”, atd.

Ve skutečnosti je to vše pouze klišé. Lidské role se též mění a společnost se vyvíjí stejně jako lidé, kteří v ní žijí. Dnes má už mnoho žen “typicky” mužská povolání. Otcové se starají o malé děti a matky přitom chodí do práce. Není to tak dávno, co se předpokládalo, že muži s dlouhými vlasy nebo náušnicemi jsou gayové. Od té doby, kdy jsme se více dozvěděli o Davidu Beckhamovi, víme, že i heterosexuální muž se může chovat tak, jak si mnozí představují chování gaye. Mnohé vlastnosti, které jsou připisovány ženám, mají také muži. A naopak. Z toho všeho vyplývá, že v popředí zájmu by nemělo být pohlaví, ale člověk sám.

Lesbičky a gaye není možné poznat na první pohled. Homosexuální muži a ženy žijí úplně “normální” životy. Média sa však často uchylují ke klišé a pravý obraz nezobrazují. Vytváří tak množství stereotypů a předsudků. Mezi lesbičkami a gayi jsou však také učitelé a učitelky, prodavači a prodavačky, taxikáři a taxikářky, lékaři a lékařky. Přesně tak, jako mezi heterosexuály. Pracují v bance, na poště, v soudnictví nebo zahradnictví.