Co na to hovoří bůh?

Je třeba rozlišovat mezi vírou a oficiálními zástupci církve. Skoro každé náboženství má zásadní problem se sexualitou jako takovou a k tomu mimořádný problém s homosexualitou. Ve jménu boha byli homosexuální lidé po staletí pronásledováni a vražděni. Ještě dnes odmítá homosexualitu mnoho církví. V některých zemích je stále ještě trestná, lesby a geyové potují do vězení nebo bývají odsouzeni k smrti.

Ale takovou/takového mě přece stvořil bůh, proč by měla být má láska ke stejnému pohlaví hříchem? Odpověď na tuto otázku si musí každý najít sám. V Rakousku je náboženství soukromou věcí a nikoho nemá co zajímat, čemu, komu nebo v co věřím. Především pro mladé věřící je rozhodování mezi vírou a vlastní sexuální orientací těžkou zkouškou. Katolická církev a také zastánci islámu se dívají na homosexualitu negativně a odvolávají se přitom na bibli a korán. Podobně to platí i o židovské víře. Při podrobném čtení se však ukáže, že ani bible, korán nebo tóra homosexualitu jednoznačně neodsuzují. Je to vždy otázkou interpretace, a přirozeně také toho, kdo tuto moc interpretovat ovládá. Kromě toho se v každé církvi a náboženské komunitě najdou také liberální tendence i spolky věřících, které žijí v harmonii své víry a také své sexuální orientace.

Evangelické a starokatolické církvi se v posledních letech podařilo ve velké míře odbourat mnohé předsudky a snaží se také o oficiální integraci lesbiček a gayů do svých obcí. Pro budhismus jsou témata, týkající se sexu, už z principu naprosto tabu. A i když se Dalai Láma jako hlava tibetského budhismu za práva homosexuálů velmi zasazuje, existují stále ještě budhistické státy, ve kterých je homosexualita trastná. Hinduismus má z principu vůči homosexualitě tolerantní vztah. Ve starých knihách a dokumentech se dokonce hovoří o rovnoprávném vztahu se “třetím pohlavím”. Přesto všechno je homosexualita v Indii zakázána – pravděpodobně proto, že to svého času vyžadovaly zákony předcházející britské koloniální moci.